Slovní druh | latinsky | význam | příklady | |
1 | Podstatné jméno | substantivum | názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů | Tomáš, pes, stůl, laskavost, déšť |
2 | Přídavné jméno | adjektivum | vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen | moudrý, chytřejší, nejblbější |
3 | Zájmeno | pronomen | zastupuje podstatná jména nebo na ně ukazuje | já, můj, svůj, ten, takový, tentýž, kdo, který, někdo, kdokoliv, cosi, nic, se |
4 | Číslovka | numerale | vyjadřuje počet, pořadí, násobenost, díl celku, … | tři, čtvrtka, mnoho, první, dvoje, dvojnásobný, pětkrát |
5 | Sloveso | verbum | vyjadřuje činnost, stav či změnu stavu | zaslechl, přijít, chodit, být, nebýt, prší, jsem |
6 | Příslovce | adverbium | vyjadřují bližší okolnosti dějů, vlastností | vzpřímeně, smutno, málo, často, nahoru, naproti, ráno, zde, kudy, proč |
7 | Předložka | praepositio | pojí se s podstatnými jmény, zájmeny nebo číslovkami | s, z, na, od, pod, u, díky (někomu), kolem (něčeho) |
8 | Spojka | conjunctio | spojuje větné členy nebo věty | a, i, ani, ale, však, jenže, nebo, vždyť, neboť, a proto, tudíž |
9 | Částice | partikule | uvozují věty, vyjadřují zvolání, přání, rozkaz… | ať, kéž, asi, snad, prý, zdalipak, ano, ne, nikoli, samozřejmě, bohužel, každopádně |
10 | Citoslovce | interjekce | vyjadřují nálady, city, hlasy, zvuky | au, ach, grr, fuj, ó, hej, haló, prásk, haf, vrků, hup, šup |
Hromadná - značí skupinu stejných věcí a mají jednotné číslo (listí, křoví, loďstvo, námořnictvo) |
Pomnožná - značí jeden kus, ale i více kusů, přičemž mají množné číslo (kamna, housle, kalhoty) |
Látková - značí látku bez ohledu na její množství a mají jednotné číslo, nemůžeme u nich lehce určit počet. Pokud použijeme množné číslo, mění se jejich význam (voda, písek, mouka, uhlí) |
Pozitiv - základní (Petr je chytrý) |
Komparativ - porovnává (Petr je chytřejší než Pavel) |
Superlativ - vymezuje (Petr je nejchytřejší na světě) |
Osobní - (já, ty, on, se, ...) |
Přivlastňovací - (můj, tvůj, jeho, svůj, ...) |
Ukazovací - (ten, onen, takový, tentýž, sám, ...) |
Tázací - (kdo, co, čí, ...) |
Vztažná - (kdo, kdož, který, jenž, …) |
Neurčitá - (někdo, některý, leckdo, kdokoliv, cosi, všechen, každý, …) |
Záporná - (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný, …) |
Neurčité - obecný počet (několik, málo, moc) |
Určitě - přesný počet (dva, pětkrát, polovina) |
Základní - počet, čísla (tři, polovina, mnoho) |
Řadové - pořadí (první, potřetí, poslední) |
Souborové - počet věcí (dvoje fusekle) |
Druhové - počet druhů (trojí lid, doktor obojího práva) |
Násobné - násobek čísla (třikrát, pětinásobný, mnohokrát) |
Činný rod - aktivum (vybral jsem) |
Trpný rod - pasivum (jsem vybrán) |
Dokonavý vid - ukončený děj (napsal jsem) |
Nedokonavý vid - probíhající děj (píšu) |
Pozitiv - první stupeň (jemně, krásně) |
Komparativ - druhý stupeň (jemněji, krásněji) |
Superlativ - třetí stupeň (nejjemněji, nejkrásněji) |
Příslovce času (ráno, večer, teď) |
Příslovce místa (nahoru, shora, tady, sem) |
Příslovce způsobu (špatně, dobře, rychle) |
Příslovce příčiny / důvodu (úmyslně, náhodou, proto) |
Příslovce míry (hodně, mnoho, velmi, dost) |
Vlastní - primární či původní (na, v, do, z, k, u) |
Nevlastní - sekundární či nepůvodní (kolem, díky, kvůli) - mohou být ale i jiným slovním druhem |
Slučovací (a, i, ani, nebo, či) |
Odporovací (ale, avšak, leč, nýbrž, jenže) |
Stupňovací (i, ba, ba i, dokonce) |
Vylučovací (nebo, anebo, buď - nebo) |
Vysvětlovací (totiž, vždyť) |
Příčinná (neboť, jelikož) |
Důsledková (proto, a proto, a tak, tudíž, a tedy) |
Vlastní - nemohou být jiným slovním druhem (ať, kéž, ano, ne) |
Nevlastní - podle významu ve větě mohou být jiným slovním druhem (jistě, asi, prý, že) |
Je těžké částice odlišit od příslovce či spojky, ale částice skoro vždy bývají na začátku věty či souvětí. |