| Slovní druh | latinsky | význam | příklady | |
| 1 | Podstatné jméno | substantivum | názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů | Tomáš, pes, stůl, laskavost, déšť |
| 2 | Přídavné jméno | adjektivum | vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen | moudrý, chytřejší, nejblbější |
| 3 | Zájmeno | pronomen | zastupuje podstatná jména nebo na ně ukazuje | já, můj, svůj, ten, takový, tentýž, kdo, který, někdo, kdokoliv, cosi, nic, se |
| 4 | Číslovka | numerale | vyjadřuje počet, pořadí, násobenost, díl celku, … | tři, čtvrtka, mnoho, první, dvoje, dvojnásobný, pětkrát |
| 5 | Sloveso | verbum | vyjadřuje činnost, stav či změnu stavu | zaslechl, přijít, chodit, být, nebýt, prší, jsem |
| 6 | Příslovce | adverbium | vyjadřují bližší okolnosti dějů, vlastností | vzpřímeně, smutno, málo, často, nahoru, naproti, ráno, zde, kudy, proč |
| 7 | Předložka | praepositio | pojí se s podstatnými jmény, zájmeny nebo číslovkami | s, z, na, od, pod, u, díky (někomu), kolem (něčeho) |
| 8 | Spojka | conjunctio | spojuje větné členy nebo věty | a, i, ani, ale, však, jenže, nebo, vždyť, neboť, a proto, tudíž |
| 9 | Částice | partikule | uvozují věty, vyjadřují zvolání, přání, rozkaz… | ať, kéž, asi, snad, prý, zdalipak, ano, ne, nikoli, samozřejmě, bohužel, každopádně |
| 10 | Citoslovce | interjekce | vyjadřují nálady, city, hlasy, zvuky | au, ach, grr, fuj, ó, hej, haló, prásk, haf, vrků, hup, šup |
| Hromadná - značí skupinu stejných věcí a mají jednotné číslo (listí, křoví, loďstvo, námořnictvo) |
| Pomnožná - značí jeden kus, ale i více kusů, přičemž mají množné číslo (kamna, housle, kalhoty) |
| Látková - značí látku bez ohledu na její množství a mají jednotné číslo, nemůžeme u nich lehce určit počet. Pokud použijeme množné číslo, mění se jejich význam (voda, písek, mouka, uhlí) |
| Pozitiv - základní (Petr je chytrý) |
| Komparativ - porovnává (Petr je chytřejší než Pavel) |
| Superlativ - vymezuje (Petr je nejchytřejší na světě) |
| Osobní - (já, ty, on, se, ...) |
| Přivlastňovací - (můj, tvůj, jeho, svůj, ...) |
| Ukazovací - (ten, onen, takový, tentýž, sám, ...) |
| Tázací - (kdo, co, čí, ...) |
| Vztažná - (kdo, kdož, který, jenž, …) |
| Neurčitá - (někdo, některý, leckdo, kdokoliv, cosi, všechen, každý, …) |
| Záporná - (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný, …) |
| Neurčité - obecný počet (několik, málo, moc) |
| Určitě - přesný počet (dva, pětkrát, polovina) |
| Základní - počet, čísla (tři, polovina, mnoho) |
| Řadové - pořadí (první, potřetí, poslední) |
| Souborové - počet věcí (dvoje fusekle) |
| Druhové - počet druhů (trojí lid, doktor obojího práva) |
| Násobné - násobek čísla (třikrát, pětinásobný, mnohokrát) |
| Činný rod - aktivum (vybral jsem) |
| Trpný rod - pasivum (jsem vybrán) |
| Dokonavý vid - ukončený děj (napsal jsem) |
| Nedokonavý vid - probíhající děj (píšu) |
| Pozitiv - první stupeň (jemně, krásně) |
| Komparativ - druhý stupeň (jemněji, krásněji) |
| Superlativ - třetí stupeň (nejjemněji, nejkrásněji) |
| Příslovce času (ráno, večer, teď) |
| Příslovce místa (nahoru, shora, tady, sem) |
| Příslovce způsobu (špatně, dobře, rychle) |
| Příslovce příčiny / důvodu (úmyslně, náhodou, proto) |
| Příslovce míry (hodně, mnoho, velmi, dost) |
| Vlastní - primární či původní (na, v, do, z, k, u) |
| Nevlastní - sekundární či nepůvodní (kolem, díky, kvůli) - mohou být ale i jiným slovním druhem |
| Slučovací (a, i, ani, nebo, či) |
| Odporovací (ale, avšak, leč, nýbrž, jenže) |
| Stupňovací (i, ba, ba i, dokonce) |
| Vylučovací (nebo, anebo, buď - nebo) |
| Vysvětlovací (totiž, vždyť) |
| Příčinná (neboť, jelikož) |
| Důsledková (proto, a proto, a tak, tudíž, a tedy) |
| Vlastní - nemohou být jiným slovním druhem (ať, kéž, ano, ne) |
| Nevlastní - podle významu ve větě mohou být jiným slovním druhem (jistě, asi, prý, že) |
| Je těžké částice odlišit od příslovce či spojky, ale částice skoro vždy bývají na začátku věty či souvětí. |
Český jazyk